Hanlivý
Hanlivý, hánlivý, hančlivý, hánčlivý. D. H. kdo haní, i to, čím haní, důtklivý, nářklivý, schmähsüchtig, tadelsüchtig, ehren- rührig, anzüglich, Läster-. Syn.: utrhavý, štiplavý, psí povahy, křivý, škodlivý. H. člověk, ústa, jazyk, spis, V., řeč, list, D., slovo, Jg., verš, báseň. Jel. Hanlivá slova o někom mluviti. V. Když uslyšela hanlivá slova lidu proti knížeti. Br. Člověk navyklý slovům hanlivým. V. — Jg.