Harc
Harc, e, m., počátek bitvy, první útok vojákův a potkání-se s kým. Der Anfall, das Scharmützel, Vorspiel der Schlacht. Jg. Stran odvození z maďarského harcz (bitva, útok) vz Mz. 33. Vpády a harce něčí zastaviti. V. Harc k městu pustiti. V. Na h. s něčím vy- jížděti (na ránu). Jg., Br. Ne se vším na harc, něco v zálohách. Prov. (= nechlub se se vším). Č. Dáť mi ho pán Bůh na harc. Přijde mi na harc (= pomstím se. Vz Msta, Vyhrůžka). Č. Pořád se mi to jen na harc mate. Us. Čert ti to dal na h. Nenech to le- žeti na h. Us. Necháváš všecko na h. Us. Nechal to na h., přišel o to. Us. Na harc s něčím vyjíti = ukazovati to. Šm. — Harce na koni strojiti = koně burdovati, honiti, das Pferd tummeln. L.