Harcovník
Harcovník, a, m., kdo harcuje, dobro- volník. Freireiter. Ros. Kdo vybíhá v půtku. L. Harcovníci ve vojště staročeském jedno- tliví, po různu sestavení bojovníci. Rk. — — H., něm. Plänkler, Tirailleur, jednotlivý voják v rojnici (Schwärmlinie). Rojnice nej- přednější čára šiku v rozptýleném pořadu sestaveného. Rf., Čsk., Gl. 57.