Harovati
Harovati = prudce jíti. Vz Hárati. U Li- tovle. Kčr. U Olom. Sd. — H. = lézti, krie- chen. Blecha haruje. Na Hané. Bkř. — H., z něm. harren (dauern). To nemohlo h. do třetího dne. NB. Tč. 125. — H. = hluk, křik, nedobizeň robit, lermovať, Rr. Sb., hý- řili. Slov. Jedli, pili, h-li a nad ránom všetci pospali. Mt. S. I. 74. Či to pani Maga tam s kýmsi dnes haruje? Phld. 111. 475., Lipa II. 325. Ten potom už haroval aj s nimi celú noc a vždy hotovými platil; Chodili tam dakde do hostinca na celú noc h.; Jedli, pili, h-li tam, kým čo stačilo. Dbš. Sl. pov. III. 9., 68., 79. 385