Hasiti
Hasiti, lit. išgesiti. Mkl. aL. 266., Etym. 64. — abs. Jak hasíš, co fa nepálí, žádeň ťa za to nechválí. Tč. — co. Co té nepálí, (to) nehas. Dar tajný hasí hněv. BO. — kde. Žízeň u studánky h. Us. Jímž v sobě k Bohu hasil milosť. Št. Kn. š. 144. — čím. Ohně olejem nehasí. Žízeň pivem h. Krůpějí tu h. moře žízeň. Čch. Bs. 63. — koho zač = za vlasy == tahati. Dh. 147.