Havran
Havran, corvus. Frč. 356., Brm. II. 2. 455., S. N., Mkl. Etym. 395. H. polní, c. frugilegus, der Karechel, die Feldkrähe, Sl. les., Frč. 356.; poustevník, c. eremita, der Einsiedler, Sl. les.; skalní, c. fregilina ; supo- vitý, corvultur; tlustozubý, corvultur crassi- rostris, pravý, corvinus. Brm. II. 2. 456., 460,, 462., Schd. II. 447. II. krákoře. Brt. Uklvali by mě jak h-ni. Šd. H. zvěstuje neštěstí. Lepší havran než pochlebník. Slov. Té. — H. = souhvězdí. Stě. Zem. 24. — H., os. jm. Tk. V. 79.