Házeti
Házeti, házím (na Mor. hážu), 3. pl. -zejí, házej (v již. Čech. haž, Kts. ), -eje (íc), el, en, ení; házivati; hoditi: = metati, vrci, werfen. Jg. — abs. Kůň hází (tluče, kopá, schlägt aus). Us. Házej! — co: peníze. Us. Házím pryč jeho sliby (pohrdám jimi). Kom. II. půmy. D. Kobyla hříbě hází, Ja., krev. Lk. — čím: míčem. V. Hází nohama (houpá). Kůň nohami hází (bije, tluče). Us. H. úštipky, Kom., krví (plíti), očima, nosem, sebou, kopím. Us. — čím za čím: vejcem za volem (kdo chce dostati veliké za malé). Č. Nesluší za vrab- cem vejci h. V. — co, čím kam (na co, mezi co, za co, do čeho). Kamením házel na Davida, lir. Blátem, okem, očkem. Jg. Očima na všecky strany h. Ml. Vůl hází rohem prsť do nebe, ana na hřbet mu padá. Č. Do říd- kého bláta neházej kamením. 0. Pivo mnohými hází na zeď. Jg. Šilhavým okem na někoho házeti. Kom. Házejí na sebe lotry, potvorníky, kurvami. Reš. Peníze mezi lidi h. Jg. H. perly do bláta. Us. Kamením do okna h. Us. H. za hřbet (odkládati to), Sych.; co za záda (něco mimo sebe pouštěti). D. — čím, kým (s) z čeho, odkud. Dívkami z oken házeli. Háj. Kamením s věže h. Let. 43. Z praku. Solí. — čím po čem, po kom: kamením, sněhem, blátem, očkem po někom h.. Us., D. H. sebou po zemi, po trávě. Bern. Jiní sebou po provazích zhůru a dolů házeli. Kom. — koho komu k čemu: dravé zvěři k sežrání. Kom. — co odkud, od koho. Házím od sebe přízeň, statek. Kom. — se komu kde. Srdce se mu v těle jako kapr hází (silně tluče). Us. — čím oč: o zem. — se k čemu hoditi. K nejtěžším pracem se h. Hodí se k sobě. Nt. — se za co. On dobře se hodí za řečníka. Nt. — se komu. Ona se mu dobře hodí. Vz Hoditi.