Hezký
Hezký. Cf. Mkl. Etym. 61. Kompar. hezší. Ale toto by se vyslovovalo hešší či heší, tak že by kmen slova (hez) zmizel. Aby se kmen zachoval, utekl se jazyk k odchyl- nému tvaru hezčí m. hežší opíraje se jednak o dialektické tvary jako lepčí, jednak o od- vozeniny jako teHČiti. Máme tedy v kompar. příponu -ší, nikoli -í. Vm. v Km. 1887. 441. Mějte se tu h. Us. Tkč. Hezkých pár grošů si uspořil. Us. Co čtete hezkého? Vlč. I toť je vám po čertech hezký chlapík! Us. Při- nesla jablek na hezkou (dosti velikou) misku. Us. Vk. Ten měl už h. léta. Dch. Je tomu už hezkých několik let. Tbz. Aj Nanynko má milá, jak seš ty h. děvče; A ten jeden nejpyšnější, proto že jest nejhezčejší. Sš. P. 204., 554. Néni hezčéší panenky v celé dědině, jak ta naše Marjána, dyž — se umyje. Sš. P. 660. Hezký jako prase (= nehezký, uma- zaný); Holka h. jako oltář (= zbožná a hezká). Us. Dbv. H. jako obrázek. Us. Dch. Válejí-li se sedmi- n. osmileté děti ve lnu, jsou pak hezké. Mus. 1883. 473. — s inft. Tahle hvězda byla by hezká vyšit. U Do- brušky.