Bdíti
Bdíti, strb. bB?dti — bdieti — bdíti. Gb. Hl. 132. Od bBd. Cf. Mkl. Etym. 25., Gb. v Listech filolog. 1884. 450. V 6. ř. tohoto článku: abs. Bdě a nespě. BO. Buď opatrn, bdi, nevieš, když zloděj přijde. Št. Kn. š. 18. Bdícím práva pomáhají. Bž. Bdícím práva sloužie. Cod. jur. IV. 3. 1. 384. Bdí- cím práva folkují a ne spícím. Ib. IV. 3. 2. 403. — ad nad čím. Nad pergamenem bděl jsem. Vrch. Nad věcmi svými bdi ustavičně. Kom. Měli by b. nad svými stády; A má co pásti a nad čím b. v této temné noci. Chč. P. 43. a., b. — ad v čem. V modlit- bách celou noc bděl. Vrch. B. u modlit- bách. ML. 36. b. — ad k čemu. Bože, k tobě bdiu (bdím). Ž. Kl. 62. 2. Ž. wit. 62. 12. A kdož bude bdieti ke mně, ten mě bude jmieti. Hr. rk. 95. Jenž jest bdící k básném a spalivý k božiemu slovu. Hus III. 140. — kdy (kde, proč). Před svitem bděli sú na poli BO. Dnem i nocí pro spásu lidí bděl. Sš. I. 9. — s kým. Ne- móžeš se mnú na malý čas bdieti? Hr. rk. 229. — jak: s velikou pozornosti, ne- ospale a p.