Běda
Běda. Za 354.: B. mu samému na sedm soků. Pk. Počíná si, až běda, das Gott erbarm'. Dch. Svolával na mne největší bědy. Tbz. 36. Běd se každý chraň, nežli přijdou naň. Bž. Sedě u vody vždy čekej bědy. Bž. — ad komu. Běda jdoucímu, běda i vedoucímu (před soud). Bž. Včilej sem sa vdala, starého si vzala, ach b. mně velice! Sš. P. 494. — ad čeho. Za Dal. přidej str.: 7. Ach běda krále šlechetného! Dal. 152. — ad čeho komu. B. mně těch pověstí. St. skl. IV. 114. B. mně synáčka mého. Hr. rk. 153. B. nám tebe, milý otče. Pass. 521. Běda mně tebe, synu muoj milý. Pass. 504.