Běda, y
Běda, y, ť. = bída, Elend, Noth. Na bědu naříkati. Jg. Běda bylo (m. byla; ? tom vz Věta bezpodmětná, ku konci). Ňa bědu křičeli. 1637. Gl. Uvadieše bědu na lud. Rkk. Ale s ženou běda, za tu žádnej nedá deset krej- carů. Er. P. 354. — B. interj., Hlas pohrůžky a bolesti, Wehe! — komu. Běda mně nešťast- nému. V. — Kom., Troj., D. — na co, na koho. Běda na ty, jenž dary berou. V. — Rváč. — čeho. I vece Cech, ach běda skutka mého. Dal. — komu čeho. Běda nám tebe. Leg. — Pass. B. mně šedin otce mého. D.