A
V nářečích východních se ? ? nom. vzoru , duša' místy zachovalo: meza, věža (na Zlín- sku), slepica (na Žďársku). Brt. D I. 11., II. 253. — O jeho přehlasování v jihozáp. Čech. vz Dšk. Vok. 8., na Lašsku Mus. fil. 1897. 202, 205. — O jeho přisouváni a od- souvání v jihozáp. Čech. vz Dšk. Vok. 15 — O skloňování substantiv ukončených v — a, ryba, duša, vládyka atd. vz Gb. Hist. ml. III. 1. 174. nn. — -a koncovka a) nomi- nativu sing, vzorce ryba, vz Gb. Hist. ml. III. 1 175; b) nomin., akkus. a vokat. du- alu vzorce, oráč a meč', ib. 103 (sr. -e, -ě, ); c) nomin., akkus. a vok. plur. vzorce, moře': mora, pola, ib. 156 (e, -ě); d) nom., akkus. a vok. plur. vzorce, ryba': hora, luka, hrana, ib. 178 (-y); e) nom. pl. vzorce, město,: města, ib. 138. (v nářečích bývá -á: okná); f) genitivu sing, u, oráč ? meč': oráča, meča, koňa (zastr.; ve východních nářečích posud: muža, meča), ib. 100.; g) genit. sing, vzorce , dub': duba, ib. 25., 31. (Db. Lehrg. 2 168. ); h) genit. sg. vzorce, město': města, ib. 136. (-u); i) genit. sg. vzorce, more': mořa, ib. 54 (starých dokladů není; ve vých. nářečích: kraj mořa, mého srdca. Mor. Brt. D. L 354., Sš. P. 81.; k) gt. sg. vzorce, kámen': ka- mena, kameňa, ib. 407. (-e); l) gt. sg. vzorce , hosť: hosta, ib. 342., 344. (-i, -a); m) akkus. sg. u, oráč a meč': oráča, oráčě, oráče, ib. 97.; n) akkus. sg. vzorce, panoše' ib. 229. (ve vých. nářečích: zrádca, Sš. P. 105. ); o) akkus. sg. u, hosť: hosta, ib. 342., 344. (-i, -ě); p) nom. akkus. a vok. dualu u, kámen', ib. 407., 409. (-y); q) nom., akkus. a vok. dualu u, chlap a dub': dva lotra, ib. 45.; r) v nom., akkus. a vok. pl. vzorce, dub' (m. -y): oblaka, záda, prsa, chlada, ib. 53. — Přípona -a 3. os. pl. ve vých. nářečích: proša, noša. List. fil. 1898. 95. — Změny hlásky a a) na Hořicku, vz Hoř.. 73, b) v jihozáp. Čech., vz Dšk. Vok. 8. nn.; c) na Hornoostravsku, vz Lor. 7.; d) vůbec, vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443. a spojka: A posmívati se budou jemu a ubičují ho a uplijí a zabijí jej a třetího dne z mrtvých vstane. Bibl. král. Mar. 10. 34. A viděl jsem jinou šelmu vystupující ze země, a měla dva rohy podobné beránkovým a mluvila jako drak a všecku moc první té šelmy provozuje. Ib. Zjev. 13. 11. 12. (Roz- bor kral. 53. ). Vezmi pryskyřici a vosk a aloe a staré sádlo a dřevěný olej; vezmi róži a šatlatu (?) a fiolu a balšán. Maš. ruk. 46. a., 191. a. Vz Mus. fil. 1899. 100. Cf Básník (zde). — A uvádí s důrazem slovo n větu: Masť apostolorum celí všecky hlízy i také rány a to maso hnilé a vše vyjie (všecičko maso vyji). Potom aby se (ne- mocný) položil v teplo, aby se mohl upotiti; a takým obyčejem a parnosti (akk. pl. ) skrze pot ven vyžene. Maš. ruk. 204. a, 209! b. Vz více v Mus. fil. 1899. 99. — Na počátku zá- věti. (Nemocný) bude-li krev púštěti a pátý den se polepší (= hle, věru, zajisté); Ktož zítra (z jitra, z rána) naň (na kámen pan- czer) hledí, a toho dne nic jeho hrdinnějšího nebude. Maš. ruk. 40. b., 295. a. Vz tamtéž více dokladů. — A v platnosti stvrznvací = a zajisté, a věru. Vezmi tu masť a maž miesta črvená na tváři. A toť mine (uhři- vosť). Maš. ruk. 213. b. Vz více v Mus. fil. 1899. 99. — A = ale Pacholík narozený u Vá- hané bude hněvivý a načas přieznivý. Maš. ruk. 24. b. Vz ib. Řecké v. ai překládali čeští bratří, kladouce za ně: a, i, ale, avšak, než, nebo, protož, tedy, pak, potom, poněvadž, když, že, takže, zatím, ač, až, ať, aby, ještoby, jakž, vztažné zájmeno, přechodník, nebo je vynechali. Pří- klady vz v Rozb. kral. 53. —54. á dříve: aa: kraal. Sb. — -á koncovka a) nom., akkus. a vok. pl. vzorce, znamení'; mění se přehláskou v -ie, -é a zúžením v í; ve vých. nářečích jest -á místy zachováno: psaňá. Vz Gb. Hist. ml. III. 1. 168., Brt. D. 1. 68.; b) gt. sg u znamení': znameňá, Gb. ib. 164 (ve vých. nář. posud: do náručá, bez trápená; slov. znamenia). — Přípona -á 3. os. pl. ve vých. nářečích: klečá, hořá, ležá, prosá atd. Gb. Hist. ml. III. 2. 26., List. fil. 1898 95. — Krácení á ve skloňo- vání vzorce, ryba', vz Gb. Hist. ml. III. 1. 182. nn. — Změny hlásky á a) na Hořicku, vz Hoř. 73., b) v jihozáp. Čech., vz Dšk. Vok. 8. Vůbec vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443. ä. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443. — Pří- pona 3. os. pl. ve vých. nářečích: choďii, seďä, robä krik. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 27., List. fil. 1898. 95. a. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443.