Hu
Hu = zvuk, jímž se ozývají nu zavolanou: Běto, hu! Brt. D. 171. — Hu == u. Počkej u našé roli. Mor. Sš. P. 541. — Hu = ju, ji. Zažeň mu hu (jalovku) ta do dvora. Píše hu (cedulenku) on, píše. Sb. sl. ps. I. 168., II. 1. 82. Já jsem hu (mouku) tam už na kotel dala. Slez. Šd. Ej škoda preškoda tej karvi (krvi) červenej, co já hu vylevám po trave zelenej. Koll. Zp. 1. 43. Tvoje líčka barvu preměnily. Keď hu premenily, však hu nabudú zas. Sl. ps. 46. Keď hu (pannu) mám, rád hu mám. Ib. 179.