Huba
Huba (ústa), strč. huba. List. fil. 1895. 84. H. nepotřebuje mydla, dyž užívá dobrého bydla. Vck. Val. I. 109. Dybý byla jeho h. most, to by se moc lidí utopilo (o věrolomném). Herspice n Slavk. Rous. Mľsna h. veľká zbuba; H. veľká komora a bruch němá dna; Na ko- moru třeba jeden, na hubu dva zámky. Mor. Cos. 1. V. 419. — H. vzhledem k mluvení. Má hubu jako cikán, j. fena,, j. čnbka, j. kra- mář, j. dryačník, j. šlejfíř; Jde mu h. jako řehtačka. Nov. Př. 610. Jede mu huba, jako na stružku. Ib. 612. Na, to hubě dávám papať, aby mohla hodně klapať; Nětřa hubě véřiť, ene k ni přiměřit (o tom, kdo se vymlouvá, že nechce, ale jak se mu dá, dobře pojí). Mor. Čcs. 1. V. 419.