Hubiti
Hubiti, 3. pl. bí, hub, -bě (íc), il, en, ení; hubívati = kaziti, pleniti, potírati, sžírati, ničiti, verderben, verwüsten, verheeren. Jg. — abs. Mor hubí (zuří). Jel. — co, koho. Všecko h. V. Nepřítel lid hubí. Us. To ne- štěstí mne hubí. Jel. Nehub zdraví (nekaž). Veliké daně hubí zem. Jg. Mouchy, stěnice atd. h. Jg. — co čím: zemi ohněm a h. Kom. Hubím se prací. Jel. — co jak atd. Hubil krtky přes všecku zápověď, proti vůli svého otce, bez jeho povolení, ze svévole, za plat se svým soudruhem o závod před námi v zahradě atd. Hubil lid, aby se pomstil. — čeho, šp. m. co. Jg.