Hučeti, 3. pl
Hučeti, 3. pl. -čí, huč, -če (íc), el, ení; hučívati = křičeti, hulákati, laut schreien; heulen; brausen, schallen, sausen, murmeln. Jg. — abs. Hučí opilý (výská), osel, vůl, L., slon, Aqu., sova, hřivnáč, dělo, hrom, vítr, moře, voda, Jg.; hučie divá řeka, Rkk. 14.; hučiechu vsie voji, Rkk.; hlas jeho hučí (rozléhá se). Jg. — proč. II. zpolně z radosti. L. — za kým. Volajíce i hučíce za ním utloukli ho. L. — na koho (hubovati). Jg. — kde. Oheň v huti hučí. Jg. Hučí mně v uších (vzní). Hučí mu v kotrbě (blázen jest). Jg. — komu kam. Pořád mně do usí hučí. Ml. — čím = chlubiti se, prahlen. Jg. —