HudbaHudba, y, f. Die Musik, Singekunst, Ton- kunst. Jg. H
. jakožto umění; hra na nástroj hudební. H. vokalní a instrumentalni
. H.
vokalní, kterou činí hlasy lidské; h.
instru- mentalní, která se činí hudebními nástroji. Dle účelu: církevní, dramatická či divadelní, koncertní, komorní, vojenská, taneční. Kromě toho skládaná, národní.
Církevní: mše, gra- dualia, offertoria atd.;
dramatická: zpěvohra, meziaktí, ballety atd.;
komorní: symfonie, sonata, okteta, septeta, sexteta, kvarteta, terzeta. H
. salonní. Vz více v S. N. III. str. 952. — 955
. H. k slavnosti nějaké
, církevní či kostelní, při stole (stolní); vokalní (zpěvní, hlasová); provázená n. s průvodem; hudba zpěvní
= skladby pro zpěv; h
. instrumentalní skladby pro hudební nástroje, Hd., ple- chových nástrojův, Blechharmoie
. Čsk. H. tklivá, posvátná, smyteční.
Šm. Poplatek z h-by. J. tr. Hudbě se učiti; h-ou se zaná- šeti; znalec h-y. Nt. Víno a h. obveselují srdce. Ben. V. Posádka vytáhla s hlučnou hudbou. D. H-bu provozovati. Us. Ve mlýně h. neplatí. Mus. Vz Dějepis české hudby v S. N. II. str. 315. — H.,
hudební nástroj, ein Instrument. Hudby, musikalische Instru- mente
. V. — Vz Hudební.