Hudba
Hudba, musika. BO. V MV. nepravá glossa. Pa. O hudbě jakožto o prostředku vyrážeti představy vz Šrc. 295.-296. H. řím- ská a řecká. Vz Vlšk. 495. Cf. také Kram. Slov., Sdl. Hr. III. 9 —10., 14., Mz. v List. filol. 1880. 210, Ukaz. 45., Rk. Sl. H. vo- kalní = zpěvní, instrumentalní = nástrojní, národní, Mus., meziaktní, Dk., chrámová, vz Sb. uč. 1859. 12.— 30., na náměstí, Platz-, zvonů, Osv. VI. 591., veršů. Dk. Poet. 49, 450. Vodič h-by, der Musikführer. Slavná h. vodopádu. Vrch. Kdo se hudbou rajskou baví, ať i chválou větry slaví Pl. I. 50. Tato láska k hudbě zodrodila se u Čechů již téměř v hudební nemoc. Koll. III. 291. Které dítě pláče slyšíc hudbu, brzy umře. Mus. 1853. 473. — Cf. Sbn. 289.