1. Huk1.
Huk =
hučení. H. vody
, hromu, Vrch., koles. Čch. Bs
. 140. — H. —
trubka dud. On jim pískává na svojím hučku hned z rána. Kol. ván. 58. Tieto dudy s trima hučky nech si vezme syn do ručky a na nich si pohrává
, keď sa času dostává. Koll. Zp. I. 334., Sl. sp. 173. Gajdy s hučkami a bez hučkov. Hol. 364. — H., a, m., psí jm.