Hůl
Hůl, gt. holi (v obec. mluvě hole), hůlka, y, hůlčička, hůlečka, y, f. — H. = háj (zastar. ). Wald, Gehölz. Viz, jak žloutnou hole (lesy list- naté). Hanka, Jg. — H., dřevo k podpírání se v chůzi; prut, ein Stab, Stock, Stecken; Gerte, Ruthe; Stange. H., obušek, čakan. Šp. H. tlustá: balda; sukovitá: bakula; se sekerou: čakan, čakánek, čekan; na které je vnada pro raky: sošek. Kování na holi. Šp. H. pa- stýřská, posoch, Pt., V., vrtací (ke skoumání půdy v zahradách a na polích, s kladivem i bez něho). Vz Nástroje vinařské. Cn. H. na cestu, na obruče (prut, Reifholz), D., heraltova, V., královská (berla), Bel., měřicí (měřidlo), D., barvířská, malířská, Jg., h. ke džberu, k oponě, bambusová, Šp., na procházku. Šm. O holi choditi. D. Holí se podpírati. Us. K žebrácké holi sáhnouti. Kor. Holí koho bíti, udeřiti. D. Leze mu sám pod hůl (Původ neštěstí. Vz Neštěstí). Č. Třeba jim pod hůl vlezte (dejte se bíti). Ctib. Železo v holích. D. Hůl železa, zlata, stříbra; zlato, stříbro v holích. Vys. Komu česť, tomu česť, pastu- chovi hůl. Jg. Kdo se rád pere, hůl s sebou bere. Vz Zlý. Lb. Neohýbáš-li tenkou hůlku, tlustou neohneš. Sbr., Č. Už je hůlka vyvr- žena (Jacta est alea). Vz Odvaha. Č., V. Prosíš mošny od žebráka a holi od ovčáka. Jg. Snadno hůl najíti, kdo chce psa bíti. Jg., Č. Kdo chce z kuchyně psa vyhnati, snadno najde hůl. Jg. Někoho zralou (holí) potříti (bíti). Vz Trest. Č. Kulhá, kulhá, bude třeba holi (1. aby se o ni podepřel; 2. aby se lenoch pohnal). Č. Užtě varda i hůl v rukou našich (Podařilo se nám). Vz Štěstí. Č. Ohřála se mu hůl v rukou (Byv v úřadě přivykl býti darován a ctěn). Č. Ne holí přes kosti, ale duchem tichosti (vychovávej). Pk. — V bot.: hůl josefova, narcissová růžička. D. — Hůlky dvě (u provazníka) na prameny = bidelka, na která hotový pramen se napíná, by skrou- cený se neroztočil. Us., Jg. — H., žezlo jakožto znak soudní moci. Purkrabí pražský hól mocí královú nade vší zemí drží. Arch. II. 502. Já valašku ovčárskú nedám za hůl císařskú. Kol. Zpěv. I. 330. — Hůl soudního sluhy. Póhončí holi v rukú vedlé obyčeje držíce, kte- rúžto holí úřad póhončí jim poručený známe- návají. Arch. III. 171. Komorníci, když by poháněti měli, nemají při sobě brani míti, toliko huolku, jakož obyčej jest od staro- dávna. Arch. V. 69. Vz Gl. 76.