Humno
Humno = stodola a místo za ní. MV. Cf. Mkl. Etym. 81. Dyž sem já šel skrze humny, verbovali tam dragoni. Čes. mor. ps. 247. Voní majó peníze za humne v ka- meňó. Sš. P. 683. Za našima humny roz- marínček bojný. Sl. ps. 271. Za našima humny kvitně kvitkem rež. Sš. P. 404. Jeho zraky vidí dále nežli za humna. Šml. Dáš jemu ztravu z stád i z humna i z lisic tvých. BO. — H. = mlat. Čá to devenka to žitko veje na humně? Sl. ps. 214.— H. ve sladovně, die Malztenne. Dch. H. pod- zemní, polopodzemní, pozemní, nadzemní. Zpr. arch. VII. 56. — H. = zahrada. Na Zlínsku, v Podluží. Brt. — H. = pole úrodná. Us. u Uh. Hrad. a j. na Mor. Tč. Plelo dívča, plelo len nedaleko od humen; Za našim humenkem na luce pasla tam dě- vucha kačice. Sš. P. 320., 405, Ohledaje, aby sě koni neprolomili do humna, i pre- stúpil sem do jeho humna chtěje ptáka ja- kéhos polapiti. NB. Tč 81.