Hurt
Hurt, u, m., z něm. Mz. — H. = hřmot, Lärm, Getös, Poltem. Jg. Veliký h. dělati. Plk. Nic v duchu tichosti nedělá, všecko s hurtem, křikem. Kom. — H. = rychlosť, kvapná síla, postrk, Hurtigkeit, Ungestüm, Hitze, Heftigkeit. Jg. S hurtem a valem vy- jíti; hurtem, úprkem doskočiti (vpadnouti). V. Hurtem naň uhodil. Jdi hurtem. Jg. S hurtem se vyptával. Br. Ne hned všecko s hurtem před sebou berou a trescí. Náhlým a kvapným hurtem něco činiti. Br. H-tem zatlouci. Br. S hurtem na někoho udeřiti. Ros. — Jg.