HuťHuť z něm. hutta. Gb. H. ml. I. 263. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 31. — H., Bauhütte, f. Aby žádný tovaryš (zednický n. kamenický n. tesařský) z huti, od verštatu n. z jiného díla k obědu nechodil než tu, kde dílo má, stravou se opatřil, leda by blízko domů měl. 1606. Mtc.