Hyb
Hyb, u, m. = pohyb, die Bewegung. Kká. K sl. j. 189., 203. Samoděčný hyb. Dk. Dj. f. 171. H. či hnutí mysli. Dk. Duch hybu. Dk. Aesth. 349. H. křídel. Kká. Td. 360. Ruky půvabný hyb. Osv. V. 757. — H. = rána, hod, der Schlag, Stoss, Wurf. Na tři hyby zhodil devět kolků (kuželek). Zlínsky. Býł sem tam od hybu sedum roků (celých). Val. Od hybu všecko zebráł (hned a na- jednou). Brt D. 217. Cf. Hyba.