Hýbl
Hýbl, a, m., os. jm. H. Jan, čes. spisov., 1786.—1834. Cf. Tf. H. 1. 3. vd. 98., 120., Bačk. Písm. I. 157., 177., 203., 217., 220., 256., Rb. Křišit. 233.—250., Rb. v Osv. 1875. 641. a násl., S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 568., Šb. D. ř. 2. vd. 250., Pyp. K. II. 379., 408.