Hynouti
Hynouti, hynu, hyň, -na (ouc), ul. utí = obraceti se v niveč, tratiti se, umkommen, zu Grunde gehen, vergehen, untergehen, ver- kommen, verderben, schwinden; škodu nésti, Schaden leiden. Jg. H. m. hýbnouti, b před n se vvsouvá. Vz Gebaurovo Hláskosloví str. 111., 140., 142., 145. — abs. Hyne, co netrvá. Kom. Křesťanství hyne. D. Pane, za- chovej nás, hyneme. Jg. Již hrubě hyne (schází). Ros. Hyne lev, že nemá loupeže. Br. Naděje klesla, pomoc hynula. Vrat. Hyne má paměť. Jel. Dobytek hyne (padá, mře). Jg. — v čem: V dobrých mravech hynuli. Br. Ve své živnosti hynuli. Ros. H. v neči- stotách. Kram. Aby církev v ničem, co jí nadáno, nehynula (škody neměla). Kom. — čím: hladem h. D. Hynouti hladem, pra- hnouti žízní, nýti láskou. Šm. Válkami a mory zhynouti. Háj. 3. Často lidé hynou kle- vetníkův vinou. Č. Ten pán hyň cti svú. Ferd. zř. H. hořem. Ml. H. hladem a žízní. Mudr. — od čeho: od meče. Br. — na čem: na statcích, Zlob., na síle, na živno- stech, V., na cti a zboží. Výb. Země vál- kami na lidech i na statciech hyne. Let, 118. H. na zdraví. Bl. 35. Ti obadva na své cti hyňte podlé zapsání desk. Ferd. zř. (Pr. ) — při čem, kde. Velmi rádo vlastní při cizím hyne. Jg., Lb. — oč. Já tu o mnoho set hynu. Jg. — po čem. On po tom jen už hyne (touží silně). Jg. — kdy. Po smrti otcově vše hyne. Ml. — za kým. Panna Zuzanna hyne právě za Cnotlivským (umírá, prahne). L.