Běhoun
Běhoun, a, m. B. rychlý (o člověku, o koni atd.); Tento kůň jest dobrý b., běhák, Läufer. Šp. B. po světě, Landstreicher = tulák. V. Běhúnem byl miesta nemaje. Št. — B. = vypovězený ze země. Exulant, V. — B. = kdo za ženami běhá. Weibernarr. — B. = mladý vůl. D. — B. = svrchní kámen. ve mlýně. Oberstein, Läufer. — B. = točící se brus. Lauf. — B. = rameno nůžek, jímž se pohBbuje. Techn. — B. = osa, čep, na kterém se co obrací. B. u vrat, u dveří. Angel, Zapfen. Bern. — B. = druhý páteř v šiji, osa, L. — B. = slabá sloj uhelná. Vys. — B. v hornictví = purník, fedrovač = ná- denník, který na puře (káře, něm. Hunt) rudu n. kybře odváži. Am. — B. na přezmenu, der Läufer an der Schnellwage. Sedl.