1. Hýřiti
1. Hýřiti, 3. pl. hýří, hyř, hýře (íc), il, ení; hýrati, hýrám (zastr. hýři), al, ání; hý- rávati, hýřívati. H. běhati, těkati, blouditi, herumgehen, schwärmen; hýsati, flott leben, schwelgen; křivditi, hřešiti, Unrecht thun, irren, sündigen. — abs. Hýření zanechte a práce se chopte. Sych. Jiní však nedbali nic (na smrť), hýřili předce. Kom. — kdy. Hýřil za mladu a pod starosť umírá z hladu. Č. (Mdr. 58. ). — jak. Snad žena svobodnou šíjí h. bude (těkati). Jel. — na čem (čím). Na tom všichni smysly hýři, neb jsem tebe tu neviděl. Pass. Neb na tom světský súd často hýří (bloudí). Pass. — proti čemu (proč). Cos proti lásce hýřil. Víd. list. Já proti tobě nehýřím (nehřeším). Pass. Jakéž jest ze zlého obyčeje proti Bohu hýřil, takéž správný má od Boha pokutu za hříchy při- jieti. Pass. — nad kým. Anděle boží, proč nade mnú hýříš (křivdíš). Pass. 963. — s adv. H. prostopášně. Kom.