Hýřiti
Hýřiti. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 83. On hýří a výří, lebt toll und voll. Dch. Ves svět hýří (bloudí), je- diná ty pravdu mluvíš. Výb. I. 294. 5. — kudy jak. Žoldnéřů tlupy s písní hlučnou ulicemi Hýří. Čch. Mch. 16. — na čem (jak). Z míry vší na tvém pracném zboží hýří v rozkošech. Msn. Or. 77. — proti komu. Proti mně sú h-li. BO.—jak. Ktož žádá s světem pokoje, velmě hýří (bloudí). Št. Kn. š. 132. — s kým: s nevěstkami. Us. — kde. Vražda kolem hýří. Čch. Bs. 71. Na němž (prostoru) četné plémě Slovanů ode dávNých časů valně hýří (prospívá); Po krajině této hýří naše pokolení (zmáhá se, prospívá). Sš. Bs. 168. — odkud. Z po- dezřelých peněz h-li. Mus. 1880. 27.