Hyzditi
Hyzditi (zastar. hyziti), 3. pl. hyzdí, hyzď, -dě (íc), il, ěn, ění, hyzdívati. H. = škaredé, ošklivé činiti, oškliviti, Ekel machen, ver- ekeln, verunstalten; haněti, schänden, tadeln. Jg. — co: dobré jméno něčí h. V. To člo- věka hyzdí. Toms. Všickni tak hanebný čin hyzdili. V. Co chválí, chval; co hyzdí, hyzď. Štelc. Kdo se sám nehyzdí, nikdo ho ne- může zhyzditi. Pk. — co komu. Kárání přísné vrchnosť poddaným hyzdí. L. — co na kom. Co na jiných hyzdíš, hled', aby jiní toho na tobě nehyzdili. Jel. — Lom. Cokoli na jiném hyzdíš, i ve své mošně najdeš, budeš-li hledati. Č. Na, tom hyzdíš, že... Leg. — koho kde (u koho) = haněti. Ros. — co proč. Knihy ze závisti h. Št. N. 4.