Hyzditi
Hyzditi. Bž. 50, Mkl Etym. 83. — co, koho: pýchu, BO., české knihy. Št. N. 4. 5., Št. Kn. š. 3., 4. Písmo Hyzdí rúcha hrdá. Št. Kn. š. 163. (134., 225.). Proč bych hyzdil (káral) toho, jehož . . . Hus III. 229. — na čem. Hyzdil ji jménem přezlým na jejiem dévecství (panenství). BO. Valenta těch svědkuov na jich osobách nemuož hyzditi. NB. Tč. 197. — kde. Hyzdie úředníky před lidmi. Půh. II. 265. — proč. Hyzdí (kárá) nás pro hriechy. BO. — čím. Mnohými vi- nami jej h-li. Žvt. otc. 50. b. Ale ač by i pravdu h. je mohli, nehyzďte jich. Št. Kn. š. 115.