Ch
Ch praslovanské. Vz Gb. H. ml. I. 312. — Ch vzniklo ze staršího s a v češtině i z hlá-
sek jiných. Vz ib. 459. Blcha, lit. blusa, chro-
mý, skr. sramas. Ib. 306. Posud: Bólch tam
= bol som tam. Jách oral = já jsem oral.
V Krajném v Nitransku. Vz Phľd. 1894.126. — Ch m. lat. c (k): octava — ochtáb. V. Kal. 132. aj. — Ch se psalo literou h: abihom — abychom, hleb — chléb; záhy také literou ch od poč. XIV. stol.: zchouano — schováno. Gb. H. ml. I. 459. — Ch jest změněno 1. v š: chmatati — šmatati, svrchky — svršky, pochva v. pošva, Gb. H. ml. I. 461., pošmuřovati, po- švičkou, Háj. Herb. 223. b., 160. b.; 2. k: ko- cholouš m. chocholouš, Kts. 18., skovati m. schovati, skválně m. schválně, Gb. H. ml. I. 461., křtán m. chřtán, melankolie m. melan- cholie, kolera. Háj. Herb. 79. a., 248. a., 88. b., kvíľa, kváła, katrné, kváľit, karba m. char- pa, kocholka (Kojet., Kroměř., Zábř., Kruml.), Brt. D. II. 47., 17., 130., 209., katrč (Litov., Konice, Jevíčko), ib. 113.; 3. v s na Zďársku, Kruml. a Brn. ve slovese scet (chtíti), Brt. D, II. 250., 209., 167., 187., na Slov. (v češt. v š): Česi, lenosi. Pastr. L. 137.; 4. v h ve Spišsku: hodzit m. choditi, halupa m. cha- lupa. Ale v místních jménech a v cizích slo- vech na konci jich zůstává. Vz Phľd. 1893. 432. V již. Cech. mění se v: h, k, f, c, š. Vz Dšk. Jihč. I. 36. Ch v chromečském podřečí, vz List. fil. 1894. 95. — Ch cizí dílem zůstává: jircha ze střhněm, irch a to z lat. hircus, Mkl., mrcha; dílem se změnilo v souhlásku jinou a) h: pohár; b) k: kalich, kolera, Ba- kus; c) /: fofr, fofrovati. Gb. H. ml. I. 461. nn. — Ch se přisouvá v dial.: vochstře, bych- stře, bratrch, vítrch, prachnic; v gt. pl.: je- lenuch, dnich, dětich. Gb. H. ml. I. 462. U Li- tovle, Konic a Jevíčka v schôžovat (sužovati), motchél (Kruml.). Brt. D. II. 113., 209. Také v již. Cech.: chčerstva, čerchman (čert), broch- tan. Vz Dšk. Jihč. I. 35. nn. — Ch se od- souvá: nežt m. nechžť, šleta m. šlechta, na- svál. Vz Gb. H. ml. I. 462. Říběcí m. chřípěcí. Dšk. Jihč. I. 36.