Chlácholiti
Chlácholiti, 3. pl. -lí, -chol, -le (líc), il, en, ení; uchlácholiti, chlácholívati. Chl. od chol, otlkudž i chlad, tedy vlastně chladiti (prudkého, vášnivého). Šf. Vz Gb. Hl. 125. — Ch. = krotiti, streicheln, sänftigen, besänf- tigen, stillen, durch Schmeichelei einnehmen. Jg. — abs. Pavouk, dřív než ukousne, lísá, i žena chlácholí. Jel. — koho, co: rozhně- vaného, Us., ukrutenství. Kom. Máme ho co chlácholiti, aby se na nás nehněval. Us. — koho čím: poctami a dary. Kom. — komu = lichotiti. D., Br. Ch. možnému, smyslům. Jel, — proč: pro zachování dobré vůle; ze ziskuchtivosti. — se s kým: Co se s ním chlácholíš? Ros. — se čeho dochlácholiti: bití. Ros. — aby. Ch. někoho, aby se utišil.