Ach
Ach. Přirozený výraz všelikého hnutí mysli, zvláště bolesti, radosti, podivení, poli- tování. Ach běda! S pády: 1) s nominativem: Ach já bídný Člověk! Jg. — 2) S genit. Ach mého hoře! Kom. Ach mne smutného. Háj. — D. — 3), S dativem: Ach dni mému, nastojtež zemi té. L. — 4) S vokat. Ach dcero má! Br. Ach ty róže! Rkk. — Jg. —