Chlebiti
Chlebiti, chlebovati, chlebívati = na chlebě něčím býti, stravovati se, živnosť míti, pokrm míti, hospodařiti, in Jemandes Brod sein, sich nähren, leben, wirtschaften; chléb jísti, krájeti, Brod essen, schneiden; lísati se, schmeicheln. Jg. Kdož není pohnán ko- morníkem, tu kdež chlebí, bude půhon zdvi- žen. Nález pr. 159. Chasníci (v pivovářích, ve mlýnech) již chlebili (krájeli si chléb k snídaní, k svatčině). Jg. — s kým. Chle- buje s matkou. D. Kn. dr. 64. Po mateři, s kterou on chlebil až do její smrti. O. z D. Lečby děti měla a s nimi na statku chle- bila. Tov. 81. — kde. Že v svém chlebil a svou obzvláštní živnosť měl. Žer. Záp. I. 243. Na svém chlebil. Zlob. Syn chlebí u otce. Arch. I. 458. Kn. Rož. 52. — o čem. Lečby každý o svém chlebil (živ byl) a sídlo měl zvláštní. Pr. O svém každý chlebil a sídlo měl zvláštní. Tov. Že o svém máti jich chle- bila. Půh. — Žer. — komu = pochlebovati. Jg. Sobě ch. = samostatně hospodařiti. Tov.