Běl
Běl, e, m., běl., i, ť. Běl obilná, eine Art Weitzen (pšeničné obilí); přední (nejpěknější bílá mouka), Mundmehl, V., pšeničná (tak- též). Jg. B. pšeničná (mouka); B. a med a olej jídala jsi; B. a olej i med kladlas před nimi; Desátý díl běli smíšené s olejem. Br. — B. olovná, Weissblei, kremská, antimo- nová, barytová, jelení, královská, mineralní, nerostová, nová, surmíková, vídeňská, zin- ková, základní, Kh., ševcovská, Federweiss. Rk. — B. = blána, dříví ve pni nejmladší. Rostl. — Na Mor. srdéčko u rostlin (hlavatice). D. — B. = slanina, jelení, srnčí, dančí lůj a sádlo černé zvěři. Das Weiss. Šp. — B. = bělmo. Us. B. = ryba jistá. Weissfisch. — B. dobrá, druh vína, Heunischgelb. Vz Víno. Us. (Šk.)