1. Běl
1. Běl. ad B. obilná: špalda, triticum spelta, der Spelz, Dinkel. Kk. 111., Rstp. 1758., Rosc. 33. Pšenice a b. (spalda). BO. Bude obětovati také oběť běli a vína. Sš. II. 170. Běl jedie, najlepšie pijí pitie. Hus I. 236. — V 7 ř. toho článku za B. přidej: = bílá barva: hamburská, stříbrná (blanc ďargent), perlová, francouzská (líčidlo), kří- dová, das Kreideweiss, stálá (permanentní, litofonová). Wld, Šp., Al. Stč., Prm. IV. 254., Sl. les. — ad Blána. Der Splint. Kláda jest uťatý peň bez větví a má kůru a lýko, běl a střen. Kom. Cf. Kk. 7., 17., 19., Schd. II. 165., 181. — Ku konci. B. = bělosť. B. tváře sněžný. Čch. Bs. 68. B. spánků. Ib. 99. V něm slunce zář se spřádá s měsíčným bělem. Čch. Sl. 22. — B. = šat bílé barvy, ein weisses Kleid. V běl ji oblékali. Hrts. Cela v obuvi bílé a v běli zahalená. Sš. Oa. 189.