Bělá
Bělá, é, f., vz Běla. — B. = les. Tk. III. 41., 43. — B., míst. jm., Albendorf, ves u Jevíčka; Biela, ves u Počátek, u Lomnice v Jič., u Turnova, u Chrastě, u Čáslavě, u Pardubic, u Horní Police, městečko u Něm. Brodu, samota u Tábora, u Pelhřimova, u Lu- bence, u Křelovic; Stará B., Alt-Biela, ves u Mor. Ostravy; Alt- u. Neu Biela, ves u Podmokel, Německá B., Deutsch-Biela, ves u Březové; Nová B., Neu-Biela, ves u Mor. Ostravy, B. Hořejší, Ober-Biela, ves u Plas: Bilay, vsi u Pecky, u Čes. Dubu, u Rychnova, samota u Rychnova; Neustadtel o. Unter-Biela, ves u Plas; Weissensulz, ves u Hostouně; Weisswasser, mě. v Boleslavsku; Zirnetschlag, ves u Kaplice; Malá B., Klein- Weissel, ves u Mnichova Hradiště. PL. Cf. Tk. I. 406., 411., II. 532., III. 642., IV. 722., V. 235., Tf. Odp. 8., 354., Blk. Kfsk. 1282., Sdl. HI. I. 252., II. 275., III. 301., IV. 368., S. N., Tk. Ž. 94., 99. V Bělé u Něm Brodu sázejí a pěstují v zahradách dřeváky. Vz Sbtk. Krat. h. 7. — B. = přítok Ostravice. Škd. B., Biela, říčka za Vysokým Sněžníkem. Krč.