Chlum
Chlum, u, chlumec, mce, chlumek, mku, chlumeček, čku, m. Cf. lat. culmen. Vz Gb. Hláskosloví str. 125. Ch. = kopec, kopeček, Hügel. Stran původu vz Mz. 82. S chluma v rovinu, chlumkem vzhoru. Rkk. Vystaviti koho na vrch chlumu (chváliti ho). — Chlumec nad Cidlinou, mě. v jičínském kraji. Pořídil jako sedláci u Chlumce (nic. Cf. Jako Kec u Jankova. Tam byli sedláci zbouřivší se proti vrchnostem poraženi). Jg. — Chlumec Vysoký, městys v kraji Táborském. — Chlu- mec, později Kyšberg z něm. Geiersberg, čes. Supí Hora, hrad v kraji litoměřickém. — Chlumec, ves v kraji budějovském. Vz S. N. III. 1084.