Chlup
Chlup, vz Mkl. Etym. 87. Ch. = jemná vlásková vyrostlina na pokožce živočišné nebo rostlinné. Rk. Sl. Šedý ch. mé brady. Čch. Bs. 62. Chloupek čichový, sluchový. Osv. I. 145., 227. Nenechal na ném dobrého chloupku. Dch. Na té krávě stojí každý ch. (je hubená). Us. Kšf. Nemá dobytka ani chlpa = nic. Zlinsky. Brt. Jiný chlup, jiné štěstí (při prodeji dobytka). V Kunv. Msk. Vyplnilo se mu vše do jednoho chloupku. Sá. Nejsi ani o ch., ani o vlas lepší. Us. Hnšk. Na nějaký tesařský chloupek ne- přijde. Us. Nrd. Jsem tich jako ch. U Ko- stelce nad Orl. Gth. Popadl holou kůži za chlupy (užil spatného prostředku). Dch. Tisíc chlupů na kožichu a každý jiné barvy (žertem = tisíc hromů)! U N. Bydž. Kšť. Ve všem najde chloupek (nic mu není vhod). Sá. Vězí v tom nějaký ch. (vada). Tč. Však přece není ani tento váš vývod bez žabího chloupku. Kos., Mour. — O ch. v botan. vz Slb. XLI., Schd. II. 167., Kk. 9., Rosc. 2., 17. — Ch., os. jm. Ch. Jak. Blk. Kťsk. 1164.