Chodec
Chodec, dce, chodeček, čka, m. Ch., kdo dobře a rychle chodí, chodák, der Geher, Fussgänger. D. — 2. Ch. = žebrák, der Bettler. Ohlídá se lakomec po časném zboží
jako ch. po kusu chleba. Štelc. Chudnou a
chodci budou. Štelc. Žebravý chodec. V. Ač
chodec syt, ale mošna nesyta. Mus. Lekl se
toho jako ch. krejcaru. Ros. Harcují se praví
dva chodci. (Stejní jsou a přece si přezdí-
vají a nadávají. Vz Stejnosť, Podobný. ). Č.,
Lb. — Vz Gl. 79. — Ch., tulák, Landstreicher.
Konšelé povaleče a zahaleče, žebráky a chodce
bezbožné z měst hnáti mají. Kol. 6. — Ch.
= starý, shrbený ch., kmet, stařec. V. — Ch., knoflík hořkého lupenu šatů se chyta- jící. Jg. Vz Choce.