Choditi
Choditi, chodím (zastr. chozi, choziu); 3. pl. -dí, choď, chodě (íc), il, děn a zen, dění a zení; chodívati, chodívávati. V již. Čech. je přechod. choďa m. chodě. Kts. Gehen, wandeln, zu gehen pflegen; herum gehen oder laufen, sich herumtreiben; obcovati, umgehen; sich bewegen; sich tragen, sich kleiden. Jg. — abs. Chodí, co by mu z nosu kapalo, co by mu v nos napískal, jakoby tři propil, co tělo bez duše, co po smrti. Č. Hlavu s kornelem sklopě chodí. Č. Chodí celý pod vodu spuštěný. Vz Smutek. Č. Byl tak tlustý, že ledva mohl státi neb choditi. Troj. Dítě učí ch. Kom. Povstaň a choď. D. Sem i tam ch. V. Chodí jako zmoklá slepice (káně), jako ztrápený oficír, Jg., chodí jako po drátech, jak na vrtidle, jak po vypůjčených. Pk. Chodí jako na (po) vejcích (= zlehoučka). Prk. Nechoď nikam, bolely by tě potom nohy. Us. Chodi siemo tamo. Rkk. — čím. Cizíma nohama ch. Kom. Did. 99. — kudy (instr., po čem, okolo čeho, přes co). Není třeba dalekou cestou ch. Bib. Ch. lesem, městem, cestami spra- vedlnosti. Jg., Us. Po suše, po mezi, po lukách, po silnici, po ulici, po zemi ch. Po městech ch. (od města k městu). Chodili v zástupech po městě. Dal. 104. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. D. Bosýma nohama po těch místech chodil. Har. Ch. okolo sochy, Dal., okolo domu. Us. Přes most, přes louku choditi. Us. Přes ta místa nelze ch. V. — jak (instr., po čem, po co, bez čeho atd. ). Ch. šnejdrem (motati se), V., žebrotou, Řehořem, bosýma nohama, ostrým krokem. Jg., Us. Hlava mi jde kolem. Us. Po jedné noze, po zadu, po předu ch. Us. Nechoď po zadku do kaple (neodpírej pravdě). Č. Chodí po své hlavě (dělá, co chce). Us. Kmetové potazem po páních cho- dili. Vz Potaz. Pr. Chodil ve vodě po ko- lena, Us. Ch. bez kabátu. Vz Opilec. Daleko od sebe chodí ty dvě věci, dobročinnosť a kupectví. L. — proč. Bolestí nemohu cho- diti. Us. — kdy (instr. ). Chodila k nám malou dcerkou. (Cf. Buda (= jsouc) malou dcerkou). Us. na mor. Valaš., Brt. Po deváté (hodině) chodí domů. On po smrti chodí (straší). Kom. Zimnice chodí přes den, ob den. Jd. Ch. po tmě. K. Poh. II. 134. — s kým, s čím. Žena s dítětem chodí (je těhotná). V. Ctnosť se závistí chodí. Ne vždy hodnosť s udatností chodí. L. Nechoď se vším na trh. Us. Ch. s outěžkem. Lk. Dotud se džbánkem pro vodu chodí, až mu se ucho utrhne. Dotud s vědérkem k studnici chodí, až mu se obrouček opukne. Jg. Kdo s mou- drými chodí, moudrým bude. Jg. — po kom, po čem. Chodí po rychtářově mezi (šámá střevíce). Jg. Ch. po soudech, Bs., po hrobích, po banketech (= navštěvuje je). Ch. po koledě, Kamar., po žebrotě, Us., po zvěři, Háj., po své práci, Us., po svých živ- nostech, po zemi ch. Let. 325. Chodí po hlavě do kostela (cvoček v botě). Er. P. 20. Čert chodil po sedlácích. K. Poh. II. 122. Chodí po svobodě, jak ryba po vodě. Sš. P. 469. Kdo chodí po ptačím hlásku, na- chází pírka z ocásku. Č. Po toulkách ch. Us. Ch. po opilství, Br., po zahálce. Ch. po růžích (dobře se míti). Syr. Neví, co po čem chodí (= je sprosťák; neví, co z čeho vy- plývá neb následuje). Jg. Choditi po provaze. Us. Chodí po mně mráz. V. Chodiechu po dvú řadem. Výb. I. 431. — kolik. Po pěti kusích (srnců) spolu chodilo. Us. — v čem. Ch. ve tmách, Us., ve zlatě, Br., v šarlatě a v zlatě, V., v šibalově čubě (vz Chytrý). Č. Neví žádný, kde ho střevíc hněte, než ten, kdo v něm chodí. Jg. Žena chce v škorních muže choditi. V. — kde. Rámec pily chodí v lout- kách. Vys. V studničném kolečku provaz chodí. Aqu. Čep chodí na zhlavíčku. Vys. Vozka chodí vedlé vozu. — kam (do čeho, k čemu, na co, v co, za co, proti čemu). K studánce pro vodu ch. Us. Často k nám chodíval. Us. Ch. na procházku. V. Na pole ch. Us. Nechoď mi na oči. D. Nechoď se vším na trh. Na zajíce. V sněmy chodí. Sněm. rkp. Ch. za školu. Spravedlnosť před ním ch. bude. Ps. Proti nepřátelům chodil. Us. Na opilého nechoď. L. Na divoké husy, kachny ch. Bl. Do školy ch. Kom. Kdo se chřestu bojí, nechoď do lesa. Jg. Koho oči bolí, nechoď do mlýna. Jg. Spolu do školy chodili. Us. Nechodí do kostela. D. Kdo často do mlýna chodí, zamoučí se. — o čem: O hůlce, V., o berli, o holi ch. — oč. Chodí tu o tisíce, Us., o život. Roz. — na čem. Na svých nohou ch. (samostatne jednati). V. Chodí jako na drátkách (obratně, zpanštile). Č. Chodí na pantoflích do městečka. Er. P. 105. — pro co. Pro vodu, pro pivo ch. Us. Není potřeba daleko pro příklad choditi. V. — pod čím. Chodí pod peřím (má v klo- bouku chochol, trägt einen Federbusch). Us. Pořád pod věncem chodila. V. — po co. Ch. po vodu (zastr.; nyní: pro co). Jv. — za kým. Za dívkou, za vdovou, za příkla- dem něčím. Us. Chodí za ním, jako tele za kravou (jako stín). Za pýchou palice chodí. Jg. — za koho, za co. Já slíbila, víc za muž nechoditi (nevdati se). Výb. Ch. za lby, za pasy = práti se. Jg. — odkud (z čeho). Řeky bez mála všecky v zemi se rodí a z této do jiných zemí chodí (tekou). Dal. Pozdě z hospody domů chodí. Us. — se supinem. Nechodiž jinam sbierat klasův. Ben. Nechoď spat, Us., se tam modlit. Ben. — s inft. m. správného supina. Nechoď sbírati na jiné pole. Br. Chodil se modliti. V. Chodíval kla- něti se jí. Br. - - s adv. Nerovně ch. (kul- hati). V. Ch. skvostně, roztrhaně, D., po ně- mecku, po polsku. Us. — se. Chodí se. S lidmi se to často dobře nechodí, chtějíť vždy vyražení míti. Hlas. Po kluzké cestě špatně se chodí. Brt. — Vz Jíti.