ChoditiChoditi. O pův. slova cť. Gb. H. ml. I. 84.
jak. Kdo neskoro chodí, sám sobě škodí. Nov. Př. 260. Ch.
ve dva konce (k zemi schýlený ku př. když bolí břicho). Mor. Čes. 1.
V. 420. —
kudy. Chodí kozíma dvírcama,
po psích mezírkách (bez účelu). Mor. ib. 421. —
odkud kam. Chodí
z prázdného do pustého. Nov. Př. 547. —
za kým jak. Chodí za n'm jako zimnice. Nov. Př. 645.