1. Choť
1. Choť, i, (zastar. chotě, ě), m., ženich, der Bräutigam, Verlobte. Br. — S věčným chotěm se spojiti. Kom. Choť svého choti miluje. Hus. I zle bych smysla zajala, bych toho za choť pojala, jehož jsem nikdy ani znala, ni viděla. Kat. 284. — Choť, choti (chotě, ě), f., nevěsta, die Braut, dle „Kosť. " Hledá jí sobě za choť. Kom. Kdož choť má, ženich jest. Ctib. — Jg. Nyní také: choť, m. = manžel, choť, f. = manželka.