Chouliti
Chouliti, 3. pl. choulí, chul, choule (íc), il, ení; chouleti, lejí, el, en, ení, choulívati = chýliti, kloniti, shýbati, neigen; — se = chýliti se, vinouti, shýbati, kloniti se, sich neigen. Jg. — se kam. Choulí se k večeru. Us. Ch. se k někomu (lichotiti se). Kom. — se. Pes se choulí (vine). D. — se koho n. čeho = ostýchati se, sich scheuen, fürchten, zagen. Kom. Čím více se člověk včel choulí, tím více se za ním sypou. Jg., Č. — se v čem. Knížata choulili se v řeči (ostýchali se mluviti). Br. Ch. se v řeči = přestávati pro stud mluviti. Knst. — s inft. Nechoulí se mluviti podlé své vůle. Právo zem.