Chouliti
Chouliti, vz Mz. v List. filol. VII.1224. — se kam. Kdo se choulí v bázně lůže. Kyt. 1876. 53. Ch. se ke krbu, Osv. I. 593., mezi skály. Kká — kde (jak). Nad roklí uschlé větve se choulí v chomáči. Ntr. VI. 102. V koutě choulí se sedm dětí. Us. Ch. se někde zbaběle. Kká. Ch. se u nohou něčích. Čch. Bs. 54. Oblaky se kolem choulí. Hdk. — se čeho, Pilat s propuštěním váhá a jeho se choulí. Sš. J. 284. — se kde proč: ve vozíku zimou. Tbz. — s infinit. Nechoulím se (neostýchám se) vyznati. Šf. Strž. I. 554.