Chovati
Chovati. Ch., servare, Ž. wit. 11. 8., observare, 30. 7., conservare. 36. 28. Hr. ruk. 457. Cf. Mkl. Etym. 89. — co, koho: upomínku. Hospodář čeládku chová; Kniha ta chová 30 illustrací; Pevnou naději ch. Us. Pdl. Mimo jedle a smrky Šumava chová i buky. Mour. Ch. k někomu nepřízeň, nej- živější účastenství, Osv. I. 37., 38., anti- pathii, Smil I. 67., náklonnosť, Šbr., ná- chylnosť, Lpř. Dj., nedůvěru. Mus. 1880. 457. Ch. někoho = zcela zaopatřovati, Sdl. Hr. I. 3.; laš. také = pochovávati. Brt. D. 218. Ch pacholátko; Dyby sem jo měla chodníčky zachovać, musela by sem jo lo- kajiéka chovać; Moja milo mamičko, co by sće mi dali; něch vom pan Bůh ščescí do, že sće mé chovali; Kde só té ročinke, keré mě chovávale, dež sem bel malinké. Sš. P. 202., 226 , 454, 506 Přikázanie mé cho- vajte. ZN. — co v čem. Ch. někoho v ne- návisti, Osv. 1. 36., ve vděčné a milé pa- mátce, Šmb., něco y přehledu, Šp., v pa- trnosti, in Evidenz. Šp. — kde. Ch. u sebe služebníky, lidi podezřelé, J. tr., v městě posádku, J. Lpř., v sobě zárodek záhuby. Osv. I. 340. Ch-li jste mě jak kvítí v za- hradě, jak jádro v škořápce. Sš. P. Chovajú ho jak iskerko v pernici, jak sedmikrásu ve květníku. Brt. Ch. něco v dobré paměti, jako oko v hlavě, lásku v srdci, květiny v pokoji, ve sklenících, ptáky v klecích, Ryby v sádkách, včely v úlích; Koruna sv. Václava chová se v chrámě sv. Víta na hradě pražském. Pdl. Má-li máti ty dietky při sobě ch.; Že sě jest z mladosti mezi nimi ch-la. NB. Té. 204., 250. Jak se v tom boji choval. Dal. 159. Jíti k sklepu, kde se chovají dsky. Tov. k. 55. — proč. Co mníš, že tě budem od krásy (pro krásu) ch.? Pk.— čeho. Těch listóv chovaj. Půh. II. 356. Zajimač na Jevišovicích chová zlých lidí. Pč. 21. Choval jsem kázánie tvého. Ž. brn. Ch. kuchynných orudí. Pass. Chovej dobře zboží svého. Sv. ruk. 198. Chovaj sobotnieho dne, aby jej světil. BO. Že mne zamčené chováš. BN. Chovajte mých při- kázání, čistoty. Št. Kn. š. 36., 60. — se čeho: kletvy, Dal. 112., hříchu, Sv. ruk. 79., přeludy ďáblovy; Skutka sě sice cho- vají, však se mysli v něm kochají; Vší silú mám se křivdy ch. Výb. I. 201., 238., 1166. Chovaj sě toho čina; Toho se vždy cho- vajte; Prví sě skutka chovají; Zlého sě diela chovajte. Hr. ruk 49., 273, 285., 393. Nesličných a marných básní sě chovaj. ZN. — čeho čím. Čim si jich (dětí) chovala? Sl. spv. IV. 124. Chlebem móžem všelikú potřebu rozuměti, jíž člověk života chová. Št. Kn. š. 53. — od čeho. Aby jich choval od nepřítele. Sv. Ruk. 76. Ch. se od smil- ství. Št. Kn. š. 113. Chovaj se od svády. BO., od křivých pRORokóv. ZN. V únoru mají lidé od zimy se ch. Rkp. lk. Pán Bůh rač nás ch. od zlých příhod. Wtr. — se při čem Aby při víře tak se ch-li, jak na ně náleží. 1537. Mus. 1883. 142. Knapi aby se ch-li při svých právích a při díle jim 395 přináležitém. Sedl. Rychn. 41 — jak dlouho. Chovaj mi ju šest let v domu, sedmý ju daj leda komu. Sš. P. 131. Chovej mi to dítko na chvilku (podrž). Us. Tč. Aby ty koně za tři měsíce na svůj náklad chovali. Skl. 649. Ch. vola do zrostu. Sdl. Hr. I. 17. - nač. Vz předcházející Ktož chová na to lidi. Št. Kn. š. 155. — se s čím. Již dlouho se s tou nohou chovám (mne bolí). U Rychn. Črk. — se ke komu jak: protivně, Osv., nepřátelsky. Lpř. K starším zdvořile se ch. Us. Látky, které k silným kyselinám zása- dité, k zásadám kysele se chovají. Mj. 26. Lhostejně k literatuře se cho\ati. Us. Pdl. — co, čeho, se jak (proti komu). Ur - putně proti někomu se ch. Us., Osv. Chová se totiž povrch svalu positivně, pRŮřez ne- gativně. Osv. I. 482. Ch. se trpně, Dk., pá novitě, J. Lpř, hrdě. Št. Kn. š. Dítě těžce ch. (vychovávati). Sš. P. 578. Ch. něeo v či- stotě, se dle předpisu. Us. Pdl Sami život svuoj rozkošně chovají. Jel. Enc. m. 64. Toho drahého poklada pilně chovaj; Když chováš čistě své tělo. Smil v. 1875., 1888. Chovaj tvrdě moja slova. Alx. Anth. I. 3. vd. 35. Konšel tajnosť rady chovej pod ztracením hrdla. Anth. II. 166. Buoh vše dobrotivě chová; Chovaje života v zdravie; Svého srdce čistě ch. Št. Kn. š. — co, čeho, se komu. Ale si ja chovám čiernu vlastovičku. Ht. Sl. ml. 256. Pověz mně, mamulko, kemu mia chováš a kemu mia dáš?; Ptám se ći ja, ma mila, jak si se mi chovala? a jesli si keru noc při sobě koho měla. Sš. P. 405., 577. Zda jie komu cho- váte? Výb. II. 31. Ten jest lidem jich věci choval. NB. Tč. 178. Aby se čisté jinoch své choti (nevěstě) choval od všelikého smilstva. Št. Kn. š. 62. Ch-li mně osidla, abscondere. Ž. wit. 34. 7. — o čem (jak). Jsouc chováni o tenkých skývách. Ehr. 31. Drahný čas o chlebě a vodě chován byl. Kn. — kdy. Ch. rodiče v starosti. Us. Před dávnými věky šumavské skály ch-ly v sobě zlato. Mour. Když jsem (tě) mladým (ještě mladého) ch-la. Bož. umuč. v. 234.