Chrám
Chrám, u, chrámek, mku, chrámec, mce, chrámeček, čku, m. — 1. Dříve = schránka, kde se co chová, Behältniss; stavení, dům. — Ch. = dům boží, kostel. Ch., kostel vý- stavnější, nádhernější; také pohanská, ná- boženská budova. Škl. Der Tempel, die Kirche. Vz Kostel. Ch. modlářský (modlový, pohan- ský), V.; hlavní, chrám Páně. D. Posvěcení chrámu. V. Chrám založiti, zaraziti, nadati. J. tr. Jaký pán, taký chrám (krám). Na Slov. Poslední do chrámu bývá, kdo pod zvonicí přebývá, Č. Staré chrámy dobré zvony mají. Pk. — Žertem. Dostal (dali, naložili mu) na chrám Páně (= byl bit. Vz Trest). Č. Dám ti na chrám Páně = na paní mandu, na řiť. Us. Na Plaště a Plz. Prk. Dostaneš na chrám Páně svatého Bouchala. Jir.