Chrániti
Chrániti, vz Mz. v List. fiiol. VIII. 1., Mkl. Etym. 89. — abs Na Matýska to ne- směl, Bůh chraň, nikdo říci. Sá. Chraň (= utíkej)! Laš. Brt. D. 218. — co, koho. Zvířata plod svůj usilují ch. Ler. Cf. Brt. S. 3. vd. 188. — čeho. A té třetí (krávy) ješče pán Bůh chránil. Sš. P. 757. — co, se čeho. Toho se budu ch.! Das werď ich bleiben lassen ! Dch A mrazu mi to mládě chraň. Kká. Š. 51. Statky sobě shání, hříchů se nechrání. Sš. P. 65. Běd se každý chraň, nežli přijdou naň. Mudr. 248. — se Chraň sa co najvice, co sa ťa netýče. Us. Tč — od čeho. Ó chraň, Bože, od té rány. Šrulc. I. 121. — kam. Ch. se do zadu. Šbr. Zaj. 60. — se jak. Už se chranimy z pola == stěhujeme. Laš. Brt. D. 218.