2. Chrast
2. Chrast (dříve: chvrast), u, m., chrasť, i, f., chrástek, stku, chrásteček, čku, m., chrastí, í, n. Na Moravě říkají: chrást; chrasť jest tamtéž kollektivum = chrastina. Brt. Ch. = křoví, roždí, trniště, haraždí, houšt, Gesträuch, Busch, Gestrüppe. Jg. Jak ti liška ve chrasti, tak tu lidé blúdie rozumem svým. Tkadl. Starý jak chrástek. Na Mor. — Ch., chrastí = všelijaké drobné, nasekané n. nalámané dříví, klesť, chvoj, chabzdí, čečina, Reiser, Reisig, Buschholz, dürres Reis. Ros.. V. Suchý ch. = charouzd, charouzdí, suchá klesť, suchá chvoj. Otýpka suchého chrastu, která se do kamen hází: otáčky. Šp. — Ch. = množství všelijakého padlého listu v lese, Waldlaub. Ros. — Chrast a chřast (místy: chrást, chřást), u, m., chrasť, i, f., listí zelné, olámané. Kraut- blatt. Chrásty n. chrást na zelí obírati, sbí- rati, lámati. Res. Přinesla domů nůši chrástu. — Ch., i, f., městečko v Chrudimsku. Jg. Vz o něm více v S. N. III. str. 1146.